Den 3: Výlet po ostrově Čedžu

Noc stála za nicmoc. Sice jsem zadřímnul kolem desáté asi na hodinu, ale pak už se prostě nechtělo, vnitřní hodinky organismu se vzpíraly seč mohly. Sepsal jsem první dva dny cesty do blogu, pustil si něco muziky a nechal už jen volně šrotovat myšlenky. Když v sedm zazvonilo pro celou skupinu objednané buzení, už jsem byl dávno v koupelně.
Při snídani jsem si vzpomněl na synka, pro něhož soustavné rybí snídaně v Choong-Am Dojang byly velkým, naštěstí jediným znepříjemněním pobytu v Koreji. Tady by ti to, Lukáši, vyhovovalo ;-)
Dostatečné množství čaje mne probralo na tolik, že jsem byl schopen poslouchat i výklad o ostrově. tak alespoň to podstatné: ostrov je taková vejce po delší straně 70 km ZV směrem, kratší rozměr pak 30 km. Hlavní město se jmenuje stejně. Zvláštností je zdejší jazyk, který je zcela odlišný od korejštiny.
První zastávkou byla zahrada bonsají. Říkal jsem si, proč ne, i když tomuto moc nedám. Jenže její rozsah byl trochu větší. Prý tu mají shromážděno přes 2000 exemplářů, které jsou rozmístěny po areálu s umělými jezírky. Jak jsme procházeli zahradou postupně jsme se seznamovali s jejím rozsahem a mne poklesavala čelist. A ve finále jsme se setkali s jejím zakladatelem a vlastníkem. Přijal nás v čajovně v prostém rolnickem únoru, protože i ve svých 75 letech neustále v zahradě pracuje, a jako vzácným hostům ze vzdálené země nám věnoval svoji knihu. Moc krásné setkání, o atmosféře asi více napoví fotky.
Několik dalších zajímavostí nás čekalo na pobřeží. Celý ostrov je sopečného původu a tak pobřeží podle toho vypadá, černé lávové pláže, bizarní čedičové útvary na pobřeží i v údolích. Focení vylepšovalo sluníčko hrající si s námi na schovávanou, čímž na každém místě vzniklo vždy několik různých verzí snímků lišících se světlem.
Obět byl ve výletní restauraci s doslova kosmopolitní, samozřejmě bufet v korejském "sežer co můžeš". Někteří spolucestující uvítali pizzu, ale kvůli tomu jsme přece neletěli přes půl světa, že...?
Odpolední program začal trojitým vodopádem a pokračoval čajovou plantáží. Zatímco jsme mlsali zelený čaj v podobě nápoje či zmrzliny, venku se rozpršelo. Nemohli jsme tak vychutnat poslední "atrakci". Na jednom místě ostrova je místo kde nefunguje gravitace a auta se samy rozjíždějí do kopce... vysvětlením bizarního jevu je optický klam, který vytváří dojem dokopce zatímco se jedná o skopec. Toto místo dokáže uživit asi 15 stánků se suvenýry, fastfoodem, nápoji...!!! A i když bylo docela hnusně a začínalo se šeřit, i v tuto chvíli se našlo několik korejských turistů, kteří se s vodováhou pokoušeli vyvrátit výše uvedené vysvětlení...
Večeře tradičně skvělá, tentokrát šlo o vynikající bulgogi - uprostřed stolu jsou v kotlíku na ohni dušené kousky vepřového v dobře kořeněném sosu, o toho se přihází kousky zelí, zelené cibulky a další zeleniny, chvilku povaří a je to super. Ale nejsem si jist, zda všechny tyhle dobroty ocení i všichni moji spolucestující.
Večer jsem dodělával fotky i psaní a zkusil definitivně zlomit jet lag organizmu tím, že jsem mu v podstatě upřel v uplynulých dnech jednu noc. Tak uvidíme.