Tenhle den bude samozřejmě krátký. V noci nám 8 hodin časového rozdílu sežralo v hodinkách a mobilech, přistáli jsme před 13:00, čímž ale cesta nekončila. Noc v letadle většinou nestojí za nic, a ani tato nebyla výjimkou. Trošku mžourající jsme propletli pasovkou, vyzvedli kufry a nechali se ulovit průvodkyní místní cestovky, jež tady o nás bude pečovat. Ve třetím patře soulského letiště byla pěkná bufetová restaurace (ta se může někdy hodit), jídlo nebylo špatné, ale přece jen naše žaludky se nedají přetočit tak snadno jako hodinky. Autobusem jsme se přesunuli na vnitrostátní letiště Gimpo a cestou si poslechli výklad o třímilionovém městě Incheon a o 21 km dlouhém mostě, který jej přes moře spojuje s pevninou, je prý pátý nejdelší na světě. Jo a taky jsme se učili korejsky zdravit a děkovat. Když to bude takovým drilem několikrát denně, snad se to do týdne naučím...
Let na ostrov Jeju (Čedžu) do jeho stejnojmenného hlavního města trval necelou hodinku. Docela mne překvapilo, že na vnitrostátní lince nasadil Korean stejné velké letadlo, jako na pražskou linku (Airbus A330) a bylo stejně téměř plné. A to jsme viděli, že Gimpo-Čedžu létá co půl hodiny několik různých společností.
Autobus, uvítání místní cestovkou a jízda rovnou do místní restaurace k večeři (v šest večer už byla tma). Vzali nás na korejské barbecue z vyhlášených čedžuských černých prasat, jejichž maso je prý velmi ceněné. Ani se nedivím. Na roštu nad dřevěným uhlím se grilovaly dobře prorostlé stejky, společně s kousky cibule, česneku a hub. Maso se postupně krájelo na menší kostičky a ty ze všech stran opečené se balily na jedno sousto do salátového listu společně se zelným a špenátovým salátem a troškou ostřidla. Maj to dobře vymyšlené.
Hotel (Grand Jeju) byl hned za rohem. Prý je to zdejší nejlepší hotel, je sice dost dobrý, ale vzhledem k uváděnému to zas až takový zázrak není, nemám superlativy rád.... Vypadá to ale, že korejská péče bude příkladná, ubytovali nás po jednom. Ještě jsme si s pár lidmi vyšli na kafe a teď mne čeká další přemlouvání organismu, že už je půlnoc pryč, zatímco v telce sleduji na obrovské obrazovce rozbor partií z korejské týmové ligy baduku. Mají na to tady speciální kanál. Ach jo, závist.
Žádné komentáře:
Okomentovat