Finta na organizmus vyšla, spal jsem 6 hodin jak mimino. Hodinky přetočeny.
Ráno už jsme museli sbalit kuférky a s plnou polní v autobuse jsme vyrazili do přírodní rezervace Seongsan patřící do přírodních rezervací UNESCO a také na seznam sedmi přírodních divů světa. Kráter vysoký asi 250 metrů jsme nejdřív poctivě ofotili z vyhlídky přes pláž. Původně to byl samostatný ostrov ale jedn z lávových proudů jej kdysi propojil s pevninou a degradoval jej tak na pouhý parazitický kráter. Což nic nemění na tom, že už zdálky byl pěkný - místní jej považují za nejkrásnější místo ostrova. Ale už cestou jsme si mohli více užít krajinu. Jeli jsem po okružní cestě, vpravo do vnitrozemí byla spousta zelených kuželovitých kopečků, očividně sopečného původu - podobné tvary jsou k vidění na Velikonočním ostrově či na Azorách. Vyfotit se mi to moc nepovedlo. A směrem k moři se naopak střídala malá zeleninová políčka ohrazená metrovými zítkami z černého sopečného kamene. Opět připomínka Azor nebo (prý - nebyl jsem) Irska. V každém případě pěkné.
Samotná turistika na kopec je samozřejmě pěkně po asijsku dokonale zorganizována. Jednosměrný chodník široký několik metrů sestavený z kvalitních prken se vinul až na hranu okrouhlého kráteru, kde byla opravdu pěkná vyhlídka na okrouhlý kráter. Na Nový rok prý tam čekávají na východ slunce.
Další zastávka byla pár minut odtud - nově postavené muzeum lovkyň mořských plodů. Ženy potápěčky jsou významnou součástí místní historie a kultury. Bez jakýchkoli přístrojů, vyzbrojeny jen jednoduchými nástroji se potápějí už po staletí za obživou a teprve v posledních desetiletích patří do jejich výstroje neoprenový oblek a potápěčské brýle. Zároveň tyto statečné ženy patřily i k předním bojovnicím proti japonské okupaci v první polovině minulého století. Muzeum ukazovalo jejich zvyky, dovednosti, nástroje. Moc pěkné.
Poslední zastávka na ostrově byla samozřejmě na jídlo. V rybí restauraci nám naservírovali vynikající uzenou makrelu - jen tlustá Maďarka ryby nepožívající dostala pěkně prorostlé prasemaso. Podařilo se mi k mému údivu obrat rybku hůlkami úplně dohola, až jsem si vysloužil pochvalu paní průvodkyně ;-)
A to už byl opravdu konec na ostrově Čedžu. Chtěl bych se sem vrátit. S kolem.
Přelet na pevninu do Busanu vzal necelou hodinu, ovšem další hodinu a půl jsme se zácpou ploužili k večeři. Busan je druhé největší město Koreje (3 mil. ob.) a mně došlo, že po relativním poklidu Čedžu už se nám bude brzy stýskat. Dopřáli nám "západní" jídlo (ach jo) v 31.patře nového hotelu Hyatt. Předkrmový losos ok, medailonky po italsku taky, ale... v kontextu předcházejících jídel to bylo nejslabší, co jsme tu měli. Na přímý dotaz jsem toto diplomaticky sdělil i průvodkyni. Čímž jsme se dostali ke vztahu ke Koreji, Korean Ambassador Cupu v Praze, baduku, Lukášově pobytu v Koreji a ve finále i k mému výletu do KLDR. Se zjevným zájmem si odtud prohlédla i moje fotky v tabletu.
Ubytovali mne ve 29.patře hotelu Seacloud, vyhlídka na moderní nábřeží a pláž je moc pěkná, Vyšel jsem si po promenádě ještě udělat pár fotek.
pondělí 18. listopadu 2013
neděle 17. listopadu 2013
Den 3: Výlet po ostrově Čedžu
Noc stála za nicmoc. Sice jsem zadřímnul kolem desáté asi na hodinu, ale pak už se prostě nechtělo, vnitřní hodinky organismu se vzpíraly seč mohly. Sepsal jsem první dva dny cesty do blogu, pustil si něco muziky a nechal už jen volně šrotovat myšlenky. Když v sedm zazvonilo pro celou skupinu objednané buzení, už jsem byl dávno v koupelně.
Při snídani jsem si vzpomněl na synka, pro něhož soustavné rybí snídaně v Choong-Am Dojang byly velkým, naštěstí jediným znepříjemněním pobytu v Koreji. Tady by ti to, Lukáši, vyhovovalo ;-)
Dostatečné množství čaje mne probralo na tolik, že jsem byl schopen poslouchat i výklad o ostrově. tak alespoň to podstatné: ostrov je taková vejce po delší straně 70 km ZV směrem, kratší rozměr pak 30 km. Hlavní město se jmenuje stejně. Zvláštností je zdejší jazyk, který je zcela odlišný od korejštiny.
První zastávkou byla zahrada bonsají. Říkal jsem si, proč ne, i když tomuto moc nedám. Jenže její rozsah byl trochu větší. Prý tu mají shromážděno přes 2000 exemplářů, které jsou rozmístěny po areálu s umělými jezírky. Jak jsme procházeli zahradou postupně jsme se seznamovali s jejím rozsahem a mne poklesavala čelist. A ve finále jsme se setkali s jejím zakladatelem a vlastníkem. Přijal nás v čajovně v prostém rolnickem únoru, protože i ve svých 75 letech neustále v zahradě pracuje, a jako vzácným hostům ze vzdálené země nám věnoval svoji knihu. Moc krásné setkání, o atmosféře asi více napoví fotky.
Několik dalších zajímavostí nás čekalo na pobřeží. Celý ostrov je sopečného původu a tak pobřeží podle toho vypadá, černé lávové pláže, bizarní čedičové útvary na pobřeží i v údolích. Focení vylepšovalo sluníčko hrající si s námi na schovávanou, čímž na každém místě vzniklo vždy několik různých verzí snímků lišících se světlem.
Obět byl ve výletní restauraci s doslova kosmopolitní, samozřejmě bufet v korejském "sežer co můžeš". Někteří spolucestující uvítali pizzu, ale kvůli tomu jsme přece neletěli přes půl světa, že...?
Odpolední program začal trojitým vodopádem a pokračoval čajovou plantáží. Zatímco jsme mlsali zelený čaj v podobě nápoje či zmrzliny, venku se rozpršelo. Nemohli jsme tak vychutnat poslední "atrakci". Na jednom místě ostrova je místo kde nefunguje gravitace a auta se samy rozjíždějí do kopce... vysvětlením bizarního jevu je optický klam, který vytváří dojem dokopce zatímco se jedná o skopec. Toto místo dokáže uživit asi 15 stánků se suvenýry, fastfoodem, nápoji...!!! A i když bylo docela hnusně a začínalo se šeřit, i v tuto chvíli se našlo několik korejských turistů, kteří se s vodováhou pokoušeli vyvrátit výše uvedené vysvětlení...
Večeře tradičně skvělá, tentokrát šlo o vynikající bulgogi - uprostřed stolu jsou v kotlíku na ohni dušené kousky vepřového v dobře kořeněném sosu, o toho se přihází kousky zelí, zelené cibulky a další zeleniny, chvilku povaří a je to super. Ale nejsem si jist, zda všechny tyhle dobroty ocení i všichni moji spolucestující.
Večer jsem dodělával fotky i psaní a zkusil definitivně zlomit jet lag organizmu tím, že jsem mu v podstatě upřel v uplynulých dnech jednu noc. Tak uvidíme.
Při snídani jsem si vzpomněl na synka, pro něhož soustavné rybí snídaně v Choong-Am Dojang byly velkým, naštěstí jediným znepříjemněním pobytu v Koreji. Tady by ti to, Lukáši, vyhovovalo ;-)
Dostatečné množství čaje mne probralo na tolik, že jsem byl schopen poslouchat i výklad o ostrově. tak alespoň to podstatné: ostrov je taková vejce po delší straně 70 km ZV směrem, kratší rozměr pak 30 km. Hlavní město se jmenuje stejně. Zvláštností je zdejší jazyk, který je zcela odlišný od korejštiny.
První zastávkou byla zahrada bonsají. Říkal jsem si, proč ne, i když tomuto moc nedám. Jenže její rozsah byl trochu větší. Prý tu mají shromážděno přes 2000 exemplářů, které jsou rozmístěny po areálu s umělými jezírky. Jak jsme procházeli zahradou postupně jsme se seznamovali s jejím rozsahem a mne poklesavala čelist. A ve finále jsme se setkali s jejím zakladatelem a vlastníkem. Přijal nás v čajovně v prostém rolnickem únoru, protože i ve svých 75 letech neustále v zahradě pracuje, a jako vzácným hostům ze vzdálené země nám věnoval svoji knihu. Moc krásné setkání, o atmosféře asi více napoví fotky.
Několik dalších zajímavostí nás čekalo na pobřeží. Celý ostrov je sopečného původu a tak pobřeží podle toho vypadá, černé lávové pláže, bizarní čedičové útvary na pobřeží i v údolích. Focení vylepšovalo sluníčko hrající si s námi na schovávanou, čímž na každém místě vzniklo vždy několik různých verzí snímků lišících se světlem.
Obět byl ve výletní restauraci s doslova kosmopolitní, samozřejmě bufet v korejském "sežer co můžeš". Někteří spolucestující uvítali pizzu, ale kvůli tomu jsme přece neletěli přes půl světa, že...?
Odpolední program začal trojitým vodopádem a pokračoval čajovou plantáží. Zatímco jsme mlsali zelený čaj v podobě nápoje či zmrzliny, venku se rozpršelo. Nemohli jsme tak vychutnat poslední "atrakci". Na jednom místě ostrova je místo kde nefunguje gravitace a auta se samy rozjíždějí do kopce... vysvětlením bizarního jevu je optický klam, který vytváří dojem dokopce zatímco se jedná o skopec. Toto místo dokáže uživit asi 15 stánků se suvenýry, fastfoodem, nápoji...!!! A i když bylo docela hnusně a začínalo se šeřit, i v tuto chvíli se našlo několik korejských turistů, kteří se s vodováhou pokoušeli vyvrátit výše uvedené vysvětlení...
Večeře tradičně skvělá, tentokrát šlo o vynikající bulgogi - uprostřed stolu jsou v kotlíku na ohni dušené kousky vepřového v dobře kořeněném sosu, o toho se přihází kousky zelí, zelené cibulky a další zeleniny, chvilku povaří a je to super. Ale nejsem si jist, zda všechny tyhle dobroty ocení i všichni moji spolucestující.
Večer jsem dodělával fotky i psaní a zkusil definitivně zlomit jet lag organizmu tím, že jsem mu v podstatě upřel v uplynulých dnech jednu noc. Tak uvidíme.
sobota 16. listopadu 2013
Den 2: (Praha) - Soul - Jeju
Tenhle den bude samozřejmě krátký. V noci nám 8 hodin časového rozdílu sežralo v hodinkách a mobilech, přistáli jsme před 13:00, čímž ale cesta nekončila. Noc v letadle většinou nestojí za nic, a ani tato nebyla výjimkou. Trošku mžourající jsme propletli pasovkou, vyzvedli kufry a nechali se ulovit průvodkyní místní cestovky, jež tady o nás bude pečovat. Ve třetím patře soulského letiště byla pěkná bufetová restaurace (ta se může někdy hodit), jídlo nebylo špatné, ale přece jen naše žaludky se nedají přetočit tak snadno jako hodinky. Autobusem jsme se přesunuli na vnitrostátní letiště Gimpo a cestou si poslechli výklad o třímilionovém městě Incheon a o 21 km dlouhém mostě, který jej přes moře spojuje s pevninou, je prý pátý nejdelší na světě. Jo a taky jsme se učili korejsky zdravit a děkovat. Když to bude takovým drilem několikrát denně, snad se to do týdne naučím...
Let na ostrov Jeju (Čedžu) do jeho stejnojmenného hlavního města trval necelou hodinku. Docela mne překvapilo, že na vnitrostátní lince nasadil Korean stejné velké letadlo, jako na pražskou linku (Airbus A330) a bylo stejně téměř plné. A to jsme viděli, že Gimpo-Čedžu létá co půl hodiny několik různých společností.
Autobus, uvítání místní cestovkou a jízda rovnou do místní restaurace k večeři (v šest večer už byla tma). Vzali nás na korejské barbecue z vyhlášených čedžuských černých prasat, jejichž maso je prý velmi ceněné. Ani se nedivím. Na roštu nad dřevěným uhlím se grilovaly dobře prorostlé stejky, společně s kousky cibule, česneku a hub. Maso se postupně krájelo na menší kostičky a ty ze všech stran opečené se balily na jedno sousto do salátového listu společně se zelným a špenátovým salátem a troškou ostřidla. Maj to dobře vymyšlené.
Hotel (Grand Jeju) byl hned za rohem. Prý je to zdejší nejlepší hotel, je sice dost dobrý, ale vzhledem k uváděnému to zas až takový zázrak není, nemám superlativy rád.... Vypadá to ale, že korejská péče bude příkladná, ubytovali nás po jednom. Ještě jsme si s pár lidmi vyšli na kafe a teď mne čeká další přemlouvání organismu, že už je půlnoc pryč, zatímco v telce sleduji na obrovské obrazovce rozbor partií z korejské týmové ligy baduku. Mají na to tady speciální kanál. Ach jo, závist.
Let na ostrov Jeju (Čedžu) do jeho stejnojmenného hlavního města trval necelou hodinku. Docela mne překvapilo, že na vnitrostátní lince nasadil Korean stejné velké letadlo, jako na pražskou linku (Airbus A330) a bylo stejně téměř plné. A to jsme viděli, že Gimpo-Čedžu létá co půl hodiny několik různých společností.
Autobus, uvítání místní cestovkou a jízda rovnou do místní restaurace k večeři (v šest večer už byla tma). Vzali nás na korejské barbecue z vyhlášených čedžuských černých prasat, jejichž maso je prý velmi ceněné. Ani se nedivím. Na roštu nad dřevěným uhlím se grilovaly dobře prorostlé stejky, společně s kousky cibule, česneku a hub. Maso se postupně krájelo na menší kostičky a ty ze všech stran opečené se balily na jedno sousto do salátového listu společně se zelným a špenátovým salátem a troškou ostřidla. Maj to dobře vymyšlené.
Hotel (Grand Jeju) byl hned za rohem. Prý je to zdejší nejlepší hotel, je sice dost dobrý, ale vzhledem k uváděnému to zas až takový zázrak není, nemám superlativy rád.... Vypadá to ale, že korejská péče bude příkladná, ubytovali nás po jednom. Ještě jsme si s pár lidmi vyšli na kafe a teď mne čeká další přemlouvání organismu, že už je půlnoc pryč, zatímco v telce sleduji na obrovské obrazovce rozbor partií z korejské týmové ligy baduku. Mají na to tady speciální kanál. Ach jo, závist.
pátek 15. listopadu 2013
Den 1: Praha - (Soul)
Tahle cesta bude si trošku jiná než jsem zvyklý. Na tenhle výlet mne pozvala Korejská centrála cestovního ruchu a Korean Airlines. Nicméně itinerář této studijní cesty (neboli fam tripu) je pěkný a v závěru si ho ještě vylepším soukromým prodloužením.
Soul je nejvzdálenější destinace, kam lze přímo doletět z Prahy. Za deset a půl hodiny nás tam dovezou Korean Airlines nebo nyní i nově ČSA. Naší skupinku tvoří kromě sedmi našinců i dva Poláci a 3 Maďaři, ti už to ovšem přímo nemají, nejdřív museli přiletět do Prahy ;-). Celá výprava se tak sešla v salonku na letišti kolem páté, zhruba hodinu před tím, než začalo odbavení letu KE 936.
Let byl v pohodě, Hanka z Koreanu mi navíc zajistila sezení s více místem na nohy. Nad Polskem sice nějak nevyžehlili vzduch, ale to bylo jen pár minut. A tak asi jediná mikrohistorka z letu je při roznášení jídla. Letuška: "Dáte si k večeři korejské jídlo pibimpap nebo evr-" Já: "Yes!" a ani jsem ji nenechal domluvit, což slečnu evidentně pobavilo i jako patriotku jistě i potěšilo.
Soul je nejvzdálenější destinace, kam lze přímo doletět z Prahy. Za deset a půl hodiny nás tam dovezou Korean Airlines nebo nyní i nově ČSA. Naší skupinku tvoří kromě sedmi našinců i dva Poláci a 3 Maďaři, ti už to ovšem přímo nemají, nejdřív museli přiletět do Prahy ;-). Celá výprava se tak sešla v salonku na letišti kolem páté, zhruba hodinu před tím, než začalo odbavení letu KE 936.
Let byl v pohodě, Hanka z Koreanu mi navíc zajistila sezení s více místem na nohy. Nad Polskem sice nějak nevyžehlili vzduch, ale to bylo jen pár minut. A tak asi jediná mikrohistorka z letu je při roznášení jídla. Letuška: "Dáte si k večeři korejské jídlo pibimpap nebo evr-" Já: "Yes!" a ani jsem ji nenechal domluvit, což slečnu evidentně pobavilo i jako patriotku jistě i potěšilo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)